Search
  • vpohanka

Mormonský Zion = indiánský Mukuntuweap

Updated: Nov 2


Začnu stručným životním příběhem: Izák Behunin se narodil 20. října 1803 v Richlandu ve státě New York nedaleko břehů Ontarijského jezera. Jeho předci pocházeli z Irska, víme, že v mládí si nějakou dobu vydělával na stavbě Erijského kanálu, který spojil Velká jezera a přístav v newyorském zálivu. Když mu bylo třicet, nechal se pokřtít a přestoupil do tehdy velmi mladé Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy se z něj stal mormon. A protože tahle církev budila nepřátelství jiných církví na východě Spojených států, zamířil Izák podobně jako tisíce dalších mormonů na Západ. Přes Illinois pokračoval do Utahu, kde Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů založila město Salt Lake City, usadila se a začala kolonizovat obrovské prostory jihozápadních Spojených států.

Izák Behunin, už jako hlava početného klanu, střídavě bojoval a navazoval kontakty s indiány, až zakotvili v osadě Springdale ve stínu hory nazývané dnes West Temple – Západní chrám. I když už Izákovi bylo padesát, tedy byl v té době v podstatě kmet, neubývalo mu zjevně životní energie a elánu. Při výpravách do okolí našel až neuvěřitelně malebné údolí, velmi těžce přístupné zvenčí. Spolu se syny tam v létě 1863 vybudoval srub, obdělal kus půdy a začal pěstovat tabák, cukrovou třtinu a ovoce.


Už před Izákem to malebné údolí viděli jiní běloši. Indiáni mu říkali docela prozaicky a popisně Mukuntuweap, což znamená přímý kaňon. Na hluboce věřícího mormona Izáka Behunina ale krajina působila natolik silně, že jí začal říkat Zion, podle starozákonního Sijónu, návrší v Jeruzalémě, kam král David přenesl na čas archu úmluvy. Termín Sijón–anglicky Zion-se stal později metonymem, přeneseným názvem pro Zemi zaslíbenou. A právě tak působilo toto údolí evidentně nejenom na stárnoucího Izáka Behunina, ale ostatní věřící Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.


Ono je to údolí opravdu něco jako zjevení. Nejlíp to asi pochopíte, když se na něj díváte z místa s prozaickým názvem Canyon Overlook – Vyhlídka na kaňon. Autem tam nedojedete, musíte nejdřív zaparkovat u hlavní přístupové silnice, která vede z městečka Mount Carmel Junction do Springdale. Pak se vydáte pěšky po značené stezce. Není dlouhá, urazíte jen asi necelý kilometr po chodníčku, který nejdřív prudce stoupá po schodech vytesaných do skály, pak se vine po pískovcových úbočích, v některých místech pod převisy. Bývá tam hlavně v turistické sezóně někdy rušno. A po téhle stezce dojdete na místo, kde se vám otevře nezapomenutelný výhled. Při tom pohledu pochopíte, proč patří dlouhodobě Zion do pětice nejnavštěvovanějších národních parků v celých Spojených státech.

Řeka Virgin vyhloubila v hornaté krajině za miliony let hluboké údolí, na jehož dně se zelená vegetace, po stranách se tyčí místy kolmé načervenalé pískovcové stěny. Rozdíl v nadmořské výšce jsou podobně dramatické, jako ve Velkém kaňonu: přes kilometr a půl. Na rozdíl od Velkého kaňonu ale Zion není vyprahlým nekonečným skalnatým labyrintem. Jeho zelenající se dno lákalo už lovce před 12 tisíci lety a později tady vzkvétala kultura národa Anasaziů, kteří tady pěstovali fazole, kukuřici, ovoce a dokonce bavlnu.

"Virgin" je anglický výraz pro „pannu“ nebo „panice“. Název řeky Virgin River, která údolí Zion vytvořila, tak láká k českému překladu „Panenská řeka“. Ale je to zavádějící, bylo to jinak. Nese jméno jistého Thomase Virgina, prvního bělocha, který ji prokazatelně spatřil. Proč to tady takhle obšírně popisuji: pro mě je to výmluvný a názorný příklad. Někde nějaká řeka teče, údolí se vytváří nebo se hora či skála tyčí k nebi po miliony let, přijdou lidé, a začnou jí dávat jména. Ta se pak mohou měnit podle kultury, náboženství nebo také ideologie autorů. Co zůstává, je ta řeka, hora, kopec, skála nebo údolí. A když se na tyhle úchvatné přírodní úkazy díváte, těžko se ubránit pocitu vlastní nicotnosti, nezamyslet se nad tím, jakou troufalou ale současně lidsky pochopitelnou bláhovostí je prosazovat to či ono pojmenování.



Nechci tady moc filozofovat, jen to zrekapituluju: řeka zvaná poslední dvě století Virgin vyhloubila za miliony let v pískovcích jihozápadního Utahu malebné údolí, kterému dali mormonští osadníci název Zion, i když mu předtím indiáni kmene Pajutů po staletí říkali Mukuntuweap a několik let se tak jmenovala i Národní památka, kterou tady oficiálně vyhlásil prezident Howard Taft v roce 1909. Jenže když ji Kongres oficiálně rozšířil a přeměnil na Národní park, dal už mu to mormonské jméno Zion. Příslušníci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jejichž předci tuhle část kontinentu jako první běloši osídlili, totiž protestovali ve Washingtonu tak hlasitě proti indiánskému názvu a jejich vliv už byl v té době značný, že se aspoň tenkrát proti tomu nikdo nepostavil.

Žijeme nicméně v jiných časech, Amerika zpytuje historické svědomí, bourají se pomníky generálů a politiků spojených s otrokářstvím, přejmenoval se také americký fotbalový tým Washington Redskins, Rudokožci, protože to uráželo hrdost občanů hlásících se k původním indiánským národům. Možná tak Národní park Zion bude následovat příklad jiného parku na Aljašce–Denali. Ten stejně jako nejvyšší hora severoamerického kontinentu, která se na jeho území nachází, totiž původně nesl jméno prezidenta McKinleyho. Po protestech domorodých kmenů se park přejmenoval v roce 1980 na Denali, té šestitisícové hoře zůstávalo jméno McKinley. Po dalších 35 letech nařídil tehdejší prezident Barrack Obama přejmenování i té hory na Denali, a tak ji dnes najdete zanesenou v oficiálních mapách i třeba v Google Maps.

To Národní park Zion v Utahu zůstává zatím Zionem. Ale nedal bych ruku do ohně za to, že se za nějakou dobu nebude zase jmenovat po indiánsku Mukuntuweap. Bez ohledu na jméno bych ale za jednu věc ruku do ohně klidně dal: až zase bude nebo dokud bude možné svobodně cestovat, bude ta scenérie, kterou Zion nabízí, přitahovat a okouzlovat lidi z celého světa, bez ohledu na víru a původ.





5 views