Search
  • vpohanka

Americké volby: Déjà Vu


Karikatura: Dave Granlund, website politicalcartoons.com.


Historické, bezprecedentní, přelomové. To jsou časté bombastické přívlastky, kterými média ve vybičované atmosféře vrcholící kampaně před americkými prezidentskými volbami nikdy nešetří. A já nechci házet pomyslný klacek do špic kolegům ať už v Americe, Česku nebo jinde ve světě. Ale nedá mi to, abych aspoň nezasadil některé ty zdánlivě senzační informace do kontextu. Jedinou bezprecedentní novotou je kolik lidí už stačilo odhlasovat poštou před volebním dnem, to je pravda něco, co tady ještě nebylo. Ale je to také pochopitelným důsledkem koronavirové pandemie. Ale jinak se těžko můžu ubránit pocitu „déjà vu“, tedy že to tady už všechno to ostatní tak nějak bylo.


Tak například: ano, je pravda, že letošní volby budou nejdražší v historii. Jenže, když se podíváte na historické statistiky, zjistíte, že až na výjimky, se za kampaň v drtivé většině prezidentských voleb utratilo víc než v těch předchozích. Politické předvolební kampaně stojí pořád víc a je to dlouhodobý trend, proti kterému se dlouho a snaží bojovat organizace jako například Center for Responsive Politics. Pochopitelně marně. Výdaje na kampaně by mohl omezit jenom zákon, pro který by museli hlasovat členové Sněmovny reprezentantů i Senátu. Ti by si ale tak fakticky svazovali ruce buď sami sobě nebo svým následovníkům. Možná by to bylo morální a správné, ale prosím vás: to si opravdu myslíte, že si v reálném světě sami politici budou podřezávat pomyslnou větev pod budoucími možnostmi financování svých kampaní? A abych použil ještě jeden možná trochu obnošený ale pořád výstižný příměr: nečekejte, že si kapříci rozhodnou o upouštění vody z rybníka, aby náhodou nepřetekl.


Když například stanice CNN tvrdí, že je letošní skokový nárůst financí na kampaň nevídaný, prokazuje, jak málo toho ví, nebo že má selektivní paměť nadržující liberálům. Takový Barack Obama například v roce 2008 utratil za kampaň zhruba 2,5krát víc, než předchozí kandidát za demokraty v roce 2004 John Kerry. Kdyby se sečetly výdaje za demokratických kandidátů prezidentských předvolebních kampaní v letech 2008, 2012 a 2016, dostanete se k číslu okolo 2 miliard dolarů, což bylo zhruba dvakrát tolik, než kolik utratili v těchto trojích volbách republikánští kandidáti John McCain, Mitt Romney a Donald Trump. To vycházím z údajů Federální volební komise.


Demokrati prostě utráceli za volby v posledních 12 letech výrazně víc než republikáni. Nechci se obouvat do CNN, ale její analytik Chris Cillizza citovaný i v Česku říká nesmysly. To když dochází k obecnému závěru, že všichni demokratičtí kandidáti, tedy i ti do Sněmovny reprezentantů a Senátu, utratili letos zatím dvakrát víc než jejich republikánští oponenti, protože museli vynakládat peníze na dlouhou primárkovou kampaň. Ano, v případě kampaně na prezidenta by to sedělo, kdyby ovšem takový Barack Obama vysoce finančně netrumfnul Mitta Romneyho i v roce 2012, kdy žádného vyzyvatele z řad vlastní strany neměl. Jinými slovy: na tom, že se letos za volby utratí o hodně víc než v roce 2016 není překvapivého, přelomového a bezprecedentního vůbec nic. Stejně jako na tom, že daleko víc peněz nalijí do voleb demokratičtí kandidáti a nikoli republikáni.


Pro jistotu: nebude také vůbec nic nového na tom, jestli dostane vítěz o něco méně hlasů voličů a pak ho zvolí sbor volitelů. To se nastalo poprvé ani v roce 2016, kdy se do Bílého domu dostal republikán Donald Trump a demokratce Hillary Clintonové zbyly oči pro hořký pláč. Ono to nebylo poprvé ani v roce 2000, kdy takhle po doslova zpackaném hlasování na Floridě a nechutných soudních tahanicích nastoupil do Washingtonu George Bush mladší a demokratu Alu Gorovi tak zbyl volný čas, aby mohl naplno bojovat proti změně klimatu. Stejné to bylo ve volbách v roce 1824, 1876, 1888 a nikdo kvůli tomu nepochyboval o stabilitě amerického politického systému.


Jak jsem se doslechl na BBC, některé mediální organizace už začínají reportérům v Americe vydávat ochranné prostředky jako neprůstřelné vesty, ne jenom když směřují na demonstrace proti policejnímu násilí, kde mohou létat například gumové projektily. Ale také jako prevenci na hrozící násilí v amerických ulicích, když se stoupenci jedné ze stran, nejspíš samozřejmě té, která prohraje, budou cítit poškození, a začne nová vlna pouličního nepokojů. Doufám, že jsou taková opatření znamením přehnané obezřetnosti a ochranné prostředky nebudou třeba. Ale i v případě, že se jejich projevilo jako smysluplná, nebude ani pak výraz „bezprecedentní“ na místě. Tedy aspoň v případě, že se v ulicích amerických měst nerozpoutá přímo krvavý teror. Přinejmenším zatím se násilí provázející letošní protesty proti policejní zvůli vůči černochům a jiným menšinám nedá srovnat s tím, co se dělo ve Spojených státech hlavně v letech 1963-1969. Jen pro kontext: v Detroitu v roce 1967 se sice neprotestovalo kvůli zmanipulovaným výsledkům voleb, ale během pěti dnů tam zemřelo při demonstracích 16 lidí a skoro pět stovek jich bylo zraněno. Dva roky předtím při nepokojích ve čtvrti Watts v Los Angeles zemřelo 34 lidí a zraněných bylo přes tisíc a takhle by se ve výčtu mnohem tragičtějších výsledků rasově motivovaných nepokojů dalo pokračovat.


Můžete si říct, co to sem pletu, to přece nesouviselo s volbami. Jenže právě ta otázka rasového nesouladu v Americe byla vedle pandemie COVIDu letos dominantním tématem nadcházejících voleb. A já chci jen ukázat, že to v ulicích amerických měst vypadalo před padesáti lety podle nestranných dostupných informací mnohem hůř než letos, jen to zbytek společnosti nemohl sledovat v přímém přenosu prostřednictvím milionů kamer mobilních telefonů na sociálních sítích.


A nakonec: bezprecedentní a historicky poprvé nebude ani to, jestli začne poražený kandidát oficiální výsledky sčítání hlasů zpochybňovat a obrátí se na soudy. I to tady bylo, jak jsem zmínil, kvůli Floridě v roce 2000. Nové by bylo, kdyby poražený kandidát vyzval k nerespektování případného verdiktu nebo verdiktů soudů a chtěl se k moci dostat pomocí síly, nedej Bůh třeba tak, že si na svou stranu bude chtít získat armádu nebo policii. To už je ale, aspoň zatím, pro mě nepředstavitelná varianta povolebního vývoje ve Spojených státech. Než se k ní dostaneme, tvrdím, že zatím nepřinesla tahle americká prezidentská kampaň, která v těchto dnech vrcholí, nic historického, přelomového nebo bezprecedentního s výjimkou toho, jak staří jsou oba hlavní kandidáti. Ale i to se asi dalo čekat s ohledem na to, jak se nejenom Američané dožívají stále vyššího, a přitom produktivního věku.


Hezký den :-)

10 views